Porucha hyperaktivity jako faktor zvyšující riziko vzniku chudoby

Úvod

Ekonomické teorie kalkulující s „ekony“[1] se omezují na jejich chování, aniž by se u nich zajímali o pohnutky, které vedou k jejich rozhodnutí. Proto ekonomické modelování stanovuje celou řadu předpokladů např. o preferencích (např. konzistentnost preferencí) a vytvářejí tak nerealistickou modelovou postavu, na které demonstrují ekonomické modely. Běžný člověk jako jedinec se však chová odlišně. Jeho preference nejsou konzistentní, ovlivňuje jeho rozhodování způsob zadání úkolu (framing), „vyčerpání ega“ a mnoho dalších psychologických a fyziologických aspektů.

Odlišnosti běžných „lidí“ od „ekonů“ jsou markantní a současná polarizace společnosti je důkazem toho, jak snadno lze ovlivňovat preference „lidí“, zatímco „ekon“ se rozhoduje v každé době racionálně. Ekonomické modely pracují s obecnou populací, nicméně v této práci se budu zabývat úzkou skupinou osob, které se vyznačují určitými znaky ovlivňující i základní racionální rozhodování. Jsou jimi jedinci, kteří mají ve větší nebo menší míře symptomy poruchy hyperaktivity.

V uplynulých letech došlo celé řadě experimentů, které testovaly poruchu ADHD s časovým diskontováním. Vzhledem k tomu, že zpoždění ve spotřebě je klíčový psychologický aspekt celé řady ekonomických otázek na mikro i makroúrovni, zaměřuje se tato práce na shrnutí poznatků o ADHD ve vztahu s intertemporálnímu rozhodování.

Cílem práce je ověřit, jak hyperaktivita jako jedna ze složek poruchy ADHD, ovlivňuje spotřebitelské intertemporální rozhodování a následně zda hyperaktivita díky tomu představuje riziko vzniku chudoby.

II. ADHD a intertemporální rozhodování

Porucha ADHD má dvě části – poruchu pozornosti (AD) a hyperaktivitu (HD). Toto onemocnění má prevalenci u dospívajících přibližně 3–8 % a u dospělých přibližně 4 % (Biederman J. et al., 2012). Jedinci postižení ADHD se vyznačují nedostatkem výkonných funkcí mozku, např. pozornosti, pracovní paměti aj., keré doprovází neurologické abnormality v určitých částech mozku (Hart et al., 2012; Hart et al., 2013; Rubia et al., 2014a). Pro ekonomii je ovšem klíčové, že jedinci s poruchou ADHD mají poruchu funkce časování a funkce související s motivací, která ovlivňuje rozhodování o odměnách měřenými časovým diskontováním či hazardem (Noreika  et al., 2013; Kerr and Zelazo, 2004;Rubia et al., 2009; Cools et al., 2011; Robinson et al., 2012; Rogers, 2011). Uzdravých dospělých bylo prokázáno, že striatální hladiny 5-HT modulují výběr delších a zpožděných odměn (Doya, 2008; Schweighofer et al., 2007; Tanaka et al., 2007).

Původ ADHD byl nalezen v nedostatku dopaminu a serotoninu. Neuronové systémy zapojené do časového diskontování jsou vysoce inervovány s dopaminergními neurony či regiony (Norman, L. J. et al., 2018). Experimenty na genetické úrovni, dále výzkum za pomocí zobrazovacích a biochemických metod jasně prokazují, že lidské chování, které se přenáší do každodenního rozhodování, je tvořeno multifaktoriálními elementy (vrozené genetické mutace, nižší hladiny hormonů apod.).

III. Metodika

Tato práce se zabývá výzkumem chování jedinců bez a se symptomy HD (nikoli ADHD). Pro tyto účely vznikl rozsáhlý výzkumný dotazník. Pro sběr dat byla využita online forma. Dotazník byl zveřejněn 3 měsíce (03-06/2019) Nosnou částí výzkumu byla část, která monitorovala poruchu HD dle metodiky pro diagnostiku ADHD. Tato část měla celkem 12 standardizovaných otázek podle Diagnostického a statistického manuálu mentální poruch – 5. edice doporučené Americkou psychiatrickou asociací (dále jen DSM-V).

Jedinci testované skupiny byli respondenti, kteří by dle DSM-V byli diagnostikováni jako jedinci s hyperaktivitou. Pro stanovení, zda jedinec trpí hyperaktivitou, musel respondent uvést z 12 standardizovaných příznaků dle DSM-V:

  • alespoň v pěti a více příznaků, že se vyskytují občas, často či velmi často,
  • dále se vyskytovaly u jedince déle než 6 měsíců
  • současně se vyskytovaly ve dvou nebo více oblastech života

Pro testovanou skupinu nebylo rozhodující, zda trpí ADHD, ale pouze zda vykazuje symptomy HD, a proto nebyly testovány komorbidity. V klasické diagnostice ADHD je nutné hodnotit také, zda za symptomy nestojí jiné komorbidity, např. schizofrenie, psychotické onemocnění aj.

Kontrolní skupinu tvoří respondenti, kteří z 12 standardizovaných otázek odpověděli většinou, že symptomy netrpí nikdy nebo velmi málo. V průběhu výzkumu byla identifikována třetí skupina, která vykazovala slabší formu poruchy hyperaktivity a byla tedy na hraně mezi kontrolní skupinou a testovanou skupinou. Výzkumu se zúčastnilo celkem 193 respondentů, z nichž 33 bylo v testovací skupině, 90 v kontrolní skupině a 70 v nerozhodné skupině. Do vyhodnocení byly zahrnuty pouze respondenti testované a kontrolní skupiny.

Předmětem experimentů je výpočet relativního rizika (RR) či poměr šancí (Odds Ratio, dále jen OR). Ověření nezávislosti ve čtyřpolní tabulce je provedeno pomocí Fisherova exaktního testu. Pro jednodušší interpretaci budou jedinci, kteří dle výše uvedené metodiky mají symptomy poruchy hyperaktivity dále označováni jako testovaná skupina nebo jedinci s hyperaktivitou.

Zpracování dat bylo provedeno ve statistickém programu STATA, verze 16.

IV. Experimenty

Hypotéza 1

První hypotéza zní: „Jedinci s hyperaktivitou jsou více náchylnější k chudobě než jedinci bez hyperaktivity“.

Hypotéza byla testována mezi kontrolní a testovanou skupinou, u které bylo posuzováno, zda čistý příjem včetně sociálních dávek na jednoho člena domácnosti je pod hranicí příjmové chudoby. Byla použita hranice příjmové chudoby platná v roce 2018. Fisherův exaktní test neprokázal signifikantní rozdíly mezi kontrolní a testovací skupinou (p = 0,385). Hypotéza proto nebyla potvrzena.

Hypotéza 2

Druhá hypotéza zní: „Jedinci s hyperaktivitou nemají častěji rezervu na pokrytí svých výdajů po dobu min. 3 měsíců než jedinci z kontrolní skupiny“.

Test prokázal, že šance výskytu rezervy na pokrytí výdajů u jedinců s hyperaktivitou je 2,7x nižší, než šance výskytu rezervy na pokrytí výdajů u jedinců z kontrolní skupiny (p = 0,0153). Jedinci s hyperaktivitou mají 1,4x vyšší relativní riziko absence finanční rezervy na pokrytí svých výdajů min. po dobu tří měsíců.

Hypotéza 3

Třetí hypotéza zní: „Jedinci s hyperaktivitou se zadlužují častěji než jedinci bez hyperaktivity“.

Fisherův exaktní text na hladině významnosti p=0,05 nepotvrdil, že jedinci s hyperaktivitou se zadlužují častěji, a proto třetí hypotéza nebyla potvrzena (p=0,115).

Hypotéza 4

Čtvrtá hypotéza zní: „Jedinci s hyperaktivitou upřednostňují současnou spotřebu před budoucí“.

Tato hypotéza byla testována celkem čtyřmi otázkami standardně používaných v psychologických studiích zaměřených na intertemporální rozhodování jedinců. Otázky v dotazníku se zaměřily na ochotu počkat si na získání vyšší odměny. První otázka ověřovala subjektivní diskontní faktor na malé hodnotě (100 Kč dnes či 110 Kč zítra). Druhá otázka se zaměřila na tytéž částky, ale s delším časovým rozestupem (100 Kč dnes či 110 Kč za měsíc). Série dalších dvou otázek se změnila vůči předchozím dvěma jen o částky (100.000 Kč a 110.000 Kč). Časový úsek zůstal 1 den a 1 měsíc.

Výsledky testování prokázali upřednostnění současné hodnoty před budoucí u jedinců s hyperaktivitou pouze v prvním případě, tj. při nízké částce (100 Kč/110 Kč) a krátkém časovém úseku 1 den.

Test prokázal, že pravděpodobnost výskytu jedinců s hyperaktivitou, kteří upřednostňují 100 Kč dnes vůči 110 Kč zítra je 3,07x vyšší než u jedinců z kontrolní skupiny (p=0,013).

U ostatních třech otázek test neprokázal nezávislost hodnot a nebyl prokázán signifikantní rozdíl mezi testovanou a kontrolní skupinou (2. otázka: RR=1,1; p=0,216, 3. otázka: RR=1,1; p=0,708, 4. otázka: RR=1,75; p=0,114).

V. Diskuze

Dle výzkumu lze konstatovat, že jedinci s hyperaktivitou upřednostňují současnou hodnotu před budoucí zejména u malých částek a ve velmi krátkém období. V kontextu s ostatními výsledky, které prokázaly signifikantní rozdíly mezi testovanou a kontrolní skupinou lze konstatovat určitou míru rozdílů mezi oběma skupinami. Jedinci s hyperaktivitou mají zejména:

  • vyšší riziko absence finanční rezervy na pokrytí výdajů po dobu 3 měsíců
  • upřednostňují současnou hodnotu před budoucí zejména u malých částek na krátký úsek

Naopak se nepotvrdily hypotézy, směřované na chudobu nebo zadlužování. Z výzkumu plyne, že mezi testovanou i kontrolní skupinou nejsou v těchto oblastech signifikantní rozdíly.

Výsledky korespondují v některých bodech s již známými studiemi o intertemporálním rozhodování jedinců s ADHD, např. Scheres et al., 2006; Scheres et al., 2008; Costa Dias et al., 2013; Barkley et al., 2001. Nejčastější studie jsou prováděny na dětech s ADHD a významně méně u dospělých.

Vzhledem k počtu respondentů v tomto výzkumu je nevyhnutelné považovat výsledky spíše za předběžné, proto na výzkum navazuje další sběr dat pro prohloubení a zpřesnění výsledků.

VI. Závěry

V současné době patří k největším rizikům příjmové chudoby zejména dopady pandemie COVID-19, která s největší pravděpodobností na řadu měsíců povede k úbytku pracovních míst, tj. k nárůstu nezaměstnanosti. V kontextu těchto událostí jsou ostatní rizika spíše zanedbatelná. Nicméně odlišnosti chování jedinců mohou i dopady COVID-19 pandemie zmírnit, např. tvorba finanční rezervy.

Výzkum u respondentů prokázal, že jedinci s hyperaktivitou mají 1,4x vyšší relativní riziko absence finanční rezervy a díky tomu jakýkoliv další faktor (např. pandemie) zhoršuje riziko vzniku chudoby u jedinců s hyperaktivitou významněji než u jedinců bez hyperaktivity, kteří si tvoří finanční rezervu ochotněji. Proto i výzkum zdánlivě bezvýznamných rizikových faktorů je cenný a přináší dílčí poznatky, které dotváří celkový obraz o rizicích vzniku chudoby.

U jedinců s hyperaktivitou byla také potvrzena 3,07x vyšší pravděpodobnost, že upřednostňují současnou hodnotu před budoucí (ale pouze jen u malých částek na krátkou dobu). Tento výsledek potvrzuje, že hyperaktivní jedinci vykazují vyšší míru impulsivního chování, které má další konsekvence do rizika vzniku chudoby nerozvážným nakupováním. Spojíme-li nerozvážné, tj. impulzivní nakupování s vyšším rizikem absence finanční rezervy u hyperaktivních jedinců, můžeme dojít k závěru, že tito jedinci snadněji spadnou pod hranici příjmové chudoby, a to zejména pokud dojde k šokovým situacím na trhu.

Výzkum předběžně potvrzuje, že některé skupiny obyvatel mohou být na cestě k chudobě dál, než jiné skupiny a z těchto důvodů má společenský význam pokračovat v tomto výzkumu a rozšířit jej na větší skupinu respondentů.

Poděkování

The paper was prepared with the financial support of the Internal Grant Agency of the University of Economics in Prague, grant number: F5/3/2019.

[1] Pojem Ekon vs. Humans byl převzat od Richard Thaler

Barkley R.A., Edwards G., Laneri M., Fletcher K., Metevia L. (2001) Executive functioning, temporal discounting, and sense of time in adolescents with attention deficit hyperactivity disorder (ADHD) and oppositional defiant disorder (ODD). Journal of Abnormal Child Psychology, 29(6), 541–556.

Biederman J., Petty C.R., Woodworth K.Y., Lomedico A., Hyder L.L., Faraone S.V. (2012) Adult outcome of attention-deficit/hyperactivity disorder: A controlled 16-year follow-up study. J Clin Psychiatry. 2012; 73 :941–950.

Cools, R., Nakamura, K. & Daw, N. D. (2011). Serotonin and Dopamine: Unifying Affective, Activational, and Decision Functions. Neuropsychopharmacology 36, 98-113.

Costa Dias T.G., Wilson V.B., Bathula D.R., Iyer S.P., Mills K.L., Thurlow B.L., Stevens C.A., Musser E.D., Carpenter S.D., Grayson D.S., Mitchell S.H., Nigg J.T., Fair D.A. (2013) Reward circuit connectivity relates to delay discounting in children with attention‐deficit/hyperactivity disorder. European Neuropsychopharmacology, 23(1), 33–45.

Doya, K. (2008). Modulators of decision making. Nature Neuroscience 11, 410-416.
Kerr, A. & Zelazo, P. D. (2004). Development of “hot” executive function: The children’s gambling task. Brain and cognition 55, 148-157.

Noreika, V., Falter, C. M. & Rubia, K. (2013). Timing deficits in attention-deficit/hyperactivity disorder (ADHD): Evidence from neurocognitive and neuroimaging studies. Neuropsychologia 51, 235-266.

Norman, L. J., Carlisi, C. O., Christakou, A., Murphy, C. M., Chantiluke, K., Giampietro, V., … Rubia, K. (2018). Frontostriatal Dysfunction During Decision Making in Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder and Obsessive-Compulsive Disorder. Biological psychiatry. Cognitive neuroscience and neuroimaging, 3(8), 694–703. doi:10.1016/j.bpsc.2018.03.009

Hart, H., Radua, J., Mataix-Cols, D. & Rubia, K. (2012). Meta-analysis of fMRI studies of timing in attention-deficit hyperactivity disorder (ADHD). Neuroscience & Biobehavioral Reviews 36, 2248-2256.

Hart, H., Radua, J., Nakao, T., Mataix-Cols, D. & Rubia, K. (2013). Meta-analysis of functional magnetic resonance imaging studies of inhibition and attention in attention-deficit/hyperactivity disorder: Exploring task-specific, stimulant medication, and age effects. JAMA Psychiatry 70, 185-198.

Polanczyk, G. V., Willcutt, E. G., Salum, G. A., Kieling, C. & Rohde, L. A. (2014). ADHD prevalence estimates across three decades: an updated systematic review and meta-regression analysis. International Journal of Epidemiology 43, 434-442.

Robinson, O., Cools, R. & Sahakian, B. (2012). Tryptophan depletion disinhibits punishment but not reward prediction: implications for resilience. Psychopharmacology 219, 599-605.

Rogers, R. D. (2011). The roles of dopamine and serotonin in decision making: evidence from pharmacological experiments in humans. Neuropsychopharmacology 36, 114-132.

Rubia, K., Halari, R., Christakou, A. & Taylor, E. (2009). Impulsiveness as a timing disturbance: neurocognitive abnormalities in attention-deficit hyperactivity disorder during temporal processes and normalization with methylphenidate. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences 364, 1919-1931.

Rubia, K., Alegria, A. & Brinson, H. (2014a). Imaging the ADHD brain: disorder-specificity, medication effects and clinical translation. Expert Review of Neurotherapeutics 14, 519-538.

Scheres A., Dijkstra M., Ainslie E., Balkan J., Reynolds B., Sonuga‐Barke E., Castellanos F.X. (2006) Temporal and probabilistic discounting of rewards in children and adolescents: effects of age and ADHD symptoms. Neuropsychologia, 44(11), 2092–2103.

Scheres A., Lee A., Sumiya M. (2008) Temporal reward discounting and ADHD: task and symptom specific effects. Journal of Neural Transmission, 115(2), 221–226.

Schweighofer, N., Tanaka, S. C. & Doya, K. (2007). Serotonin and the Evaluation of Future Rewards. Annals of the New York Academy of Sciences 1104, 289-300.

Tanaka, S. C., Schweighofer, N., Asahi, S., Shishida, K., Okamoto, Y., Yamawaki, S. & Doya, K. (2007). Serotonin Differentially Regulates Short- and Long-Term Prediction of Rewards in the Ventral and Dorsal Striatum. PLoS ONE 2, e1333.

Posted by Jiří Rotschedl

Jiří Rotschedl

Zajímám se o kuriozity či zajímavosti dnešního světa a pokouším se zjistit příčiny jejich vzniku a nebo je jen tak poznat do hloubky nebo pochopit. Od roku 2011 působím externě na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde vyučuji ekonomii, mikroekonomii a vedu bakalářské práce.

0 Comments

Leave a Comment

Type your name.
Email required.
Comment required.